Klinická psychologie

Klinická psychologie přenáší a aplikuje psychologické poznatky do zdravotnictví, do péče o zdraví člověka. Klinický psycholog se snaží pomáhat člověku na cestě od nemoci ke zdraví.

Historie vzniku klinické psychologie

Vznik oboru se datuje do roku 1896, kdy americký psycholog Lightner Witmer onačil metodu kazuistickou za metodu klinickou. Na půdě americké psychologické asociace vystoupil s případem chlapce, kterému pomohl na základě rozboru jeho životní situace a přivedl jej k náhledu. Lightner založil vůbec první psychologickou kliniku na světě a to právě v roce 1896 při Pensylvánské univerzitě ve Spojených státech amerických.

Podobory klinické psychologie

Klinická psychologie má řadu podoborů. Řadíme mezi ně:

  1. Dětská klinická psychologie - práce s dětmi, diagnostika poruch učení, chování...
  2. Klinická psychologie zdraví - cílem je pomoci člověku, aby vůbec neonemocněl. Specializuje se na primární prevenci (to bývá velmi obtížné, neboť přimět zdravého člověka k preventivním krokům je často téměř nemožné) a terciární prevenci - to je zamezení návratu onemocnění.
  3. Klinická neuropsychologie - zaměřuje se na mozek a chování - diagnostika demence, úrazy hlavy a poškození mozku, mentální retardace, časté je zaměření na seniory.
  4. Forenzní (soudní) klinická psychologie - přenáší psychologické poznatky do oblasti soudního a právního systému. Jde například o různé vypracovávání posudků, zjišťování příčetnosti pachatele, profilu pachatele, svěření dítěte do péče, trénink policie ve výslechové praxi, apod.
  5. Klinická gerontopsychologie - zaměřuje se na práci se seniory, zlepšení jejich kvality života. Často se potkává s klinickou neuropsychologií. Polem působnosti gerontopsychologa bývá práce ve střediscích pro seniory, apod.

Práce klinického psychologa

Klinický psycholog provádí vždy minimálně 3 činnosti - diagnostiku, poradenství a terapii. Působí nejčastěji v psychiatrické léčebně nebo v nemocnici na somatickém oddělení.
Klinický psycholog bývá součástí širšího týmu. Jeho kolegy jsou často:

  1. Zdravotní sestra - má podobné znalosti a pracuje mnohem déle u lůžka s pacientem než samotný lékař, v léčbě je tedy velmi důležitým partnerem.
  2. Lékař - bývá garantem týmu a poskytované zdravotní péče. Pokud je třeba sdělit pacientovi závažnou diagnózu, činí tak právě lékař. Přitom je známo, že správné sdělení terminální diagnózy prodlužuje pacientovi život (!)
  3. Sociální pracovník
  4. Speciální pedagog
  5. Kněz - působí např. ve fakultních nemocnicích nebo hospicích, kde poskytuje pastorační péči.