Prosociální chování

Co je prosociální chování

V sociálním chování nalezneme mimo jiné 2 kategorie - prosociální chování a chování antisociální. V prvním případě jde o široké spektrum projevů, jimž je společné pomáhání druhým, způsobilost udělat jim radost, přinést jim užitek.

Často bývá prosociální chování zaměňováno s pojmem altruismus - což je forma prosociálního chování, které je ale konáno nezištně, bez očekávání zisku, odměny či opětování, dokonce i na úkor sebe sama.

Prosociální chování může nabývat různých podob: dar, sympatie a porozumění (poskytnutí útěchy), pomoc, nabídka ke spolupráci, podpora...

Prosociální chování a jeho zdroje

V literatuře se objevuje několik důvodů proč pomáháme. Mezi nejdůležitější zdroje podněcující prosociální chování patří:

  • egoismus (sebestřednost, sociální výměna) - probíhá na základě zvážení úsilí a zisku, jsou-li náklady (pomoci či nepomoci) vyšší než prospěch, situace zůstane bez odezvy
  • sociální normy - stávají se morálním principem, sociálním očekáváním; existují 2 základní normy - reciprocita (pomůžu těm, jež pomohli mně) a sociální odpovědnost (pomůžu těm, kdo pomoc potřebuje)
  • empatie - schopnost vžít se do situace druhého má za následek vlastní nepříjemně prožívaný stav, tj. pomáhám druhému, abych snížil vlastní emocionální napětí ("nemůžu se dívat, jak se trápí")

Kdy NEpomáháme

Existuje spousta případů, kdy bychom od ostatních očekávali prosociální chování, ale nedočkáme se jej. Bibb Latané a John M. Darley v 70. letech popsali efekt přihlížejících a fenomén rozptýlené odpovědnosti, činitelů je však více:

  • efekt přihlížejících - se stoupajícím počtem osob ve skupině se snižuje pravděpodobnost zaznamenání události, a její vyhodnocení jako nebezpečné, pomoc se stává méně pravděpodobná
  • rozptýlená odpovědnost - souvisí s efektem přihlížejících; míra zodpovědnosti jedince je vnímána jako menší, než kdyby ji jedinec nesl sám, míra pasivity je taktéž rozložena na celou skupinu
  • nejednoznačnost posuzované situace - laik těžko posuzuje, zda má dotyčný infarkt či je jen opilý
  • strach z omylu - ztrapnění se, jde o žert (skrytá kamera)
  • nekompetentnost v pomoci - strach z nevhodného zásahu (nejsem lékař, ublížím mu)

Prosociální chování vs. prosociální tendence

Prosociální chování lze vymezit jako motivovanou a objektivně registrovanou reakci jedince. Vedle toho se můžeme setkat také s termínem prosociální tendence, která je popisována jako vnitřní připravenost prosociální chování realizovat.