Způsoby zkoumáni osobnosti

V rámci psychologie se používají k popisu osobnosti 2 protikladné přístupy: idiografický a nomotetický. Oba tyto pojmy zavedl americký psycholog Gordon W. Allport (1897-1967).

Idiografická vs. nomotetická metoda

Idiografický přístup - chápe každého člověka jako individualitu s cílem vyjádření jeho individuální zvláštnosti. Idiograficky orientovaná psychologie se snaží o porozumění jedinečnosti člověka.

Pro tuto metodu zkoumání je charakteristické pozorování spontánních projevů jednotlivce a vytváření uceleného výkladu osobnosti na základě:

• studia projevů, jednání
• studia dokumentů - něco co napsal - literatura, básně, dopisy, rukopisy, deníky apod.

Nomotetický přístup - se používá pro hledání obecně platných psychických vlastností u většího množství lidí, na základě kterých lze stanovit normy pro další vzájemné srovnávání jednotlivců. Zkoumá se pouze segment osobnosti, avšak u většího počtu lidí, a to právě za účelem zobecnění.

Nomotetický přístup je typický pro empirický výzkum osobnosti, statistická srovnání. Používají se zejména kvantitativní formy výzkumu, experimenty, psychometrické testy apod.

Aby byl popis osobnosti co nejvěrnější, je třeba použít kombinaci obou metod.

Techniky psychologického výzkumu

Pro psychologický výzkum lze použít řadu nástrojů a technik. Mezi ty základní a nejčastěji používané řadíme:

1. Pozorování - nejobecnější a základní metoda psychologie. Jedná se o záměrné, cílevědomé, systematické a plánovité vnímání vnějších projevů jedince či sociální skupiny. Rozlišujeme:
   • Introspekci - pozorování vlastních psychických stavů a procesů
   • Extrospekci - pozorování vnějších objektivních projevů druhých lidí
   Pozorování může být zúčastněné (pozorující je například součástí pozorované skupiny) nebo nezúčastněné (zejména tehdy, kdy i samotná účast pozorujícího je problematická - může ovlivnit situaci apod.). Záznam z pozorování provádíme například písemně, digitálním zvukovým záznamem, videozáznamem... každý způsob má svá pro a proti, které je třeba předem zvážit.
   
   
2. Experiment - sledování jevu, který jsme vyvolali záměrně, kontrolujeme podmínky situace a sledujeme jak se to vše bude vyvíjet.
   Experiment může být:
   • Přirozený - spíše se přibližuje pozorování, experiment je realizován v běžných životních podmínkách - výhodou je přirozenost reakcí...
   • Laboratorní - vědomá účast zkoumaných osob, uměle vytvořené (laboratorní) podmínky - výhodou je možnost přesnější registrace pozorovaných jevů + lepší kontrola intervenujících proměnných. Nevýhodou je umělost, nepřirozenost podmínek.
3. Dotazování - lze realizovat formou rozhovoru, dotazníku nebo anketou.
   Rozhovor může být standardizovaný (přesně připravené otázky), nebo nestandardizovaný (volnější, pružnější). Výhodou rozhovoru je hlubší vhled, možnost reagovat v průběhu, položit například doplňující otázku, je-li třeba něco upřesnit. Naopak nevýhodou je velká časová náročnost a to jak v přípravě, tak i zejména při zpracování a vyhodnocení.

Mezi další důležité techniky patří: psychologické testy, studium objektivních materiálů, psychofyziologické metody, apod.