Temperament

Definice pojmu temperament

Slovo temperament se v běžném životě užívá jako synonymum pro živost, čilost, říkáme "ten má ale temperament" ve smyslu, že se s ničím nepáře, je rychlý, pro správné slovo nejde nikdy daleko. Z pohledu psychologie představuje pojem temperament celou skupinu charakteristických vlastností a individuálních kvalit, které se projevují způsobem, jak člověk reaguje, jedná a co prožívá.

Temperament je vrozený a v čase téměř neměnný. Jednoduchou definicí bychom tedy mohli říci, že temperament je vrozená dispozice osobnosti určitým způsobem reagovat a emočně se vyjadřovat k podnětu, události.

Čím je temperament ovlivněn

Temperament se úzce pojí s vlastnostmi a činností nervové soustavy. Nemůžeme změnit vzrušivost nervové soustavy, tu máme vrozenou. Můžeme změnit pouze její projev. Projev a z tohoto pohledu tedy i temperament, ovlivňují určitá sociální a kulturní schémata, jak vyjadřovat stavy a jak reagovat.

Sociální schémata - například čím nižší je sociální postavení primární rodiny, tím pravděpodobněji budou reakce spontánnější, primitivnější, temperament se bude více projevovat. Dále i v rámci kultury můžeme rozlišovat mikrokultury - v rámci sociálních vrstev, atd.

Kulturní schémata - temperament je ovlivněn národností a s ní souvisejícími kulturními schématy. Například Ital je o poznaní temperamentnější (má energický a spontánní projev) v porovnání se severskými národnostmi.

Teorie temperamentu

Temperament byl předmětem zájmu již v antickém Řecku. Vůbec první teorie temperamentu je připisována Hippokratovi, dále viz Hippokratova humorální teorie. Mezi dalšími stojí za zmínění jistě také Eysenckova typologie temperamentu, Kretschmerova morfologická teorie temperamentu a typologie Williama Sheldona.