Teorie temperamentu

Hippokratova humorální teorie temperamentu

Již řecký filozof a lékař Hippokrates (460-370 př.n.l) položil základní kameny psychologie temperamentu, když definoval 4 základní tělní tekutiny: sanquis (krev), cholé (žluč), melancholé (černá žluč) a flegma (sliz). Nadbytek některé z těchto životních šťáv pak ovlivňuje temperament člověka. Hippokrates tak rozlišuje 4 druhy temperamentu: Sangvinik, cholerik, flegmatik a melancholik. O 2 století později zastává tuto teorii také římský lékař Galenos, který ji ještě více propracoval.

Eysenckova typologie temperamentu

Německo-britský psycholog Hans Eysenck (1916 - 1997) zkoumal nervové soustavy (inspirován Pavlovem). V jistém smyslu potvrdil Hippokrata, když použil 4 typy temperamentu (sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik), a to tak, že je dal do souvislosti s emoční stabilitou / labilitou (typ nervové soustavy) vs. introverze / extroverze (typ duše).

teorie temperamentu

Kretschmerova morfologická teorie temperamentu

Kretschmerova morfologická teorie temperamentu je založená na přesvědčení, že typ těla souvisí s temperamentem a psychickými poruchami. Kretschmer rozlišuje 4 základní tělesné typy (Astenik, Schizothym, Pyknik, Dysplastik) a s nimi související i typy charakteru, přičemž :

  1. Astenik - má štíhlou, vytáhlou postavu, úzká ramena a boky, dlouhé končetiny. Typ charakteru schizothym - spíše uzavřený, s myslí chladnou až studenou, člověk složité povahy.
  2. Pyknik - postava spíše podsaditá, má sklony k tloušťce, kratší končetiny, měkký široký obličej, široký krk. Typ charakteru cyklothym - otevřený člověk vřelé a družné povahy, srdečný a dobromyslný. Jsou to realisté, milují požitek a pohodlí.
  3. Atletik - typická jsou široká ramena, relativně štíhlé nohy, robustní a svalnatá postava. Typ charakteru Viskózní - klidní jedinci, převážně flegmatické povahy, analytičtí.
  4. Dysplastik - neurčitý typ, člověk který nemá vyhraněnou somatickou konstituci, jedná se o "mezityp".

Kretchmerova morfologická teorie temperamentu má řadu kritiků. Nejvážnější zpochybnění spočívá v absenci empirických dat a měření, o které by se tato odvážná teorie řádně opřela.

Typologie Williama Sheldona

Nedostatek Kretchmerovy teorie se snažil odstranit Američan William Sheldon, když podobnou konstituční teorii doplnil o statistická měření. Sheldonova teorie temperamentu se opírá o měření již od počátečního stanovení jednotlivých tělesných typů. Sheldon fotografoval těla 4000 posluchačů Harwardovy univerzity, a to zepředu, zezadu i ze stran. Na základě těchto fotografií pak rozřadil konstitučně podobné typy do 3 skupin (endomorfní, mezomorfní a ektomorfní typ), podle toho, jestli převažuje tuk, svalstvo nebo nervová soustava (křehké tělo). Zároveň podrobil studenty psychologickému výzkumu (dotazníku), na základě kterého si vytvořil skupiny dle rozdílného temepramentu. Tato měření následně podrobil statistickému posouzení a v některých případech dosáhl velmi výrazné korelace.

Shledonova i Kretchmerova teorie temperamentu přinesla mnoho zajímavých poznatků, nicméně také vytváří řadu otevřených otázek. V praxi se tyto poznatky dnes spíše neuplatňují.