Behaviorismus a jeho předchůdci

Předchůdci behaviorismu

Za nejznámějšího předchůdce behaviorismu můžeme jistě označit Ivana Petroviče Pavlova (1849-1936), který získal Nobelovu cenu za výzkum trávicích reflexů. Při své práci používal Pavlov psy, kterým implantoval do ústní dutiny vývod, aby mohl sledovat jejich produkci slin při krmení. V průběhu výzkumu se mimo jiné ukázalo, že psi začali slinit ještě dříve, než měli vůbec možnost ucítit potravu. Reagovali tak například na zvuk dveří, kroky, či rozsvícení světla.

I. P. Pavlov začal tento zajímavý jev více zkoumat a na základě svých zjištění zavedl řadu nových pojmů:

• Nepodmíněný podnět - je podnět, který vyvolává vrozenou reakci, reflexní - bez potřeby předchozího učení. Při výzkumu Pavlova byla nepodmíněným podnětem potrava pro psy.
• Nepodmíněný reflex - je reakce na nepodmíněný podnět, která je vrozená, není třeba učit - v tomto případě slinění psů v reakci na potravu.
• Podmíněný podnět - je podnět, který byl původně neutrální - např. světlo, avšak díky učení získal schopnost vyvolat reflex, tedy u psů slinění.
• Podmíněný reflex - je již naučená reakce na podmíněný podnět - tedy slinění na základě rozsvíceného světla.

Vědec Pavlov přistupoval ke svému výzkumu striktně materialisticky, objektivně. Snažil se vysvětlit podstatu svého objevu (vztahu mezi podmíněnými podněty a reakcemi psů), a to čistě z pohledu fyziologie.

Behaviorismus

Zakladatel behaviorismu je John Broadus Watson (1878 - 1958), který formuloval základy behaviorismu již v roce 1912. Je to přísně materialistický směr, odmítá introspekci jako vědeckou metodu. Stejně tak odmítá i pojmy jako vědomí - nevědomí, pud, prožívání, myšlenka apod. Behaviorismus se soustředí jen na pozorovatelné jevy (chování). Zaměřuje se především na učení, a to prostřednictvím podmiňování.

Podle Watsona - má-li být psychologie vědou skutečnou (pozitivní), musí se držet schématu Stimul - Reakce, musí studovat pozorovatelné reakce jedince na stimuly, které tyto reakce vyvolávají. To co je mezi tím, je jen černá skříňka (black box), něco co nehraje příliš velkou roli a nemá tak smysl se tím zabývat.

Behaviorismus popírá roli dědičnosti. Jak sám Watson řekl: "Dítě, které mělo předky kováře nemá pravou ruku větší než levou". John Watson v roce 1925 ve své práci behaviorismus uvádí: "Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručím, že z každého z nich vychovám specialistu podle vlastní volby - lékaře, právníka, umělce, žebráka, zloděje...".

Kromě Watsona byl dalším významným představitelem behaviorismu také americký psycholog Burrhus Frederic "B. F." Skinner (1904 – 1990), který se proslavil zejména díky svým boxům a práci s holuby. Ty naučil díky promyšleném dávkování potravy (které umožňovala právě jeho skříňka - Skinnerův box) hrát na piano či ping-pong mezi sebou. Těchto pozoruhodných výsledků dosáhl díky tzv. operantnímu podmiňování, které je založeno na zjištění, že pravděpodobnost výskytu spontánních projevů chování se mění na základě jejich důsledků.

Studie "malého Alberta"

V zimě 1919-1920 vyvolali John Watson a jeho studentka Rosalie Rayner podmíněnou reakci strachu u 11-ti měsíčního chlapce jménem Albert B.. V rámci experimentu umísťovali poblíž chlapce nejprve bílou krysu, následně ale i další bíle srstnaté předměty. Současně se však při každé expozici ozval také nepříjemný silný úder kladiva do železné tyče. Pokus probíhal asi 3 měsíce a za tu dobu se u malého chlapce vytvořila podmíněná reakce - strach z bílé krysy a následně i z kožešinového kabátu, králíka apod.

S touto studií byl také velmi diskutovaný etický rozměr celého experimentu, neboť Watson a Rayenerová již neudělali nic proto, aby chlapce jeho strachu zpět odnaučili.

Není bez zajímavosti, že vztah Watsona a jeho studentky Rayener přerostl v milenecký vztah (Watson byl ženatý) a když vše vyšlo najevo, aféra zaplnila přední stránky místních novin. Kvůli této nepříjemné publicitě požádala Univerzita Johna Hopkinse (kde Watson doposud působil na pozici vedoucího oddělení psychologie), aby opustil svůj post na univerzitě. Watson se následně rozvedl, aby se s Rosalii Raynerovou záhy oženil. Watson pak přestoupil z akademické půdy do pole reklamního businessu, kde řadu let působil a nutno podotknout, že velmi úspěšně.