Existenciální psychologie

Existenciální psychologie je škola myšlení, která se vyvinula v Evropě v první polovině 20. století jako reakce na tradiční teorie té doby (behaviorismus a psychoanalýzu). Tento přístup se zaměřuje na lidskou existenci a zkušenosti, a zdůrazňuje jedinečnost každého jedince. Existenciální psychologie se vyvíjela pod vlivem filozofických myšlenek Sørena Kierkegaarda a Friedricha Nietzscheho, a později byla ovlivněna prací Martina Heideggera a dalších.

Klíčové koncepty existenciální psychologie

Existenciální psychologie se zaměřuje na hlubší otázky lidského života a existence. Klíčové koncepty zahrnují:

1. Existence před esencí: Existenciální psychologie zdůrazňuje, že lidé jsou především existující bytosti, které samy utvářejí svou esenci činností a volbami.
2. Svoboda a odpovědnost: Lidé mají svobodu volby a jsou odpovědní za svá rozhodnutí. Tato svoboda vede ke zvýšené odpovědnosti za vlastní život.
3. Smysl života: Hledání smyslu života je základním aspektem existenciálního myšlení. Každý jedinec hledá smysl a účel ve svém životě.
4. Úzkost a strach: Úzkost je neodmyslitelnou součástí lidské existence. Existenciální psychologie zkoumá, jak se jedinci vypořádávají s úzkostí spojenou s nejistotou a smrtí.
5. Autenticita: Podněcování jedince k autentičnosti, tj. k tomu, aby byli pravdiví a věrní sami sobě, je důležitým cílem existenciální psychologie

Zakladatelé existenciální psychologie

Søren Kierkegaard (1813–1855) - dánský filozof, teolog a psycholog. Kierkegaard je považován za průkopníka existencialismu (jako filozofického směru). Definoval úzkost jako základní lidský stav a zdůraznil individuální zodpovědnost za vlastní život.

Friedrich Nietzsche (1844–1900) – představitel existencialismu. Nietzsche mimo jiné přinesl myšlenku "bůh je mrtvý", zdůrazňoval nutnost převzít osobní zodpovědnost za vlastní osud a postavit se vlastním hodnotám.

Martin Heidegger (1889 - 1976) - Německý fenomenologický filozof. Heideggerova filozofie, zejména jeho hlavní dílo "Bytí a čas" (Sein und Zeit - 1927), se zabývá otázkami existence, času, identity a významu lidského bytí. V tomto díle Heidegger rozvíjí pojem "Dasein", což je klíčový pojem pro pochopení lidské existence. Dasein představuje jedinečnou formu existence, která je vždy spojena s konkrétním člověkem v konkrétní situaci.

Existenciální psychologie

se inspirovala Heideggerovým pojetím existence a zdůraznila důležitost individuálního prožívání a smyslu života. Vliv Heideggera lze nalézt ve společné snaze existenciálních psychologů porozumět lidskému bytí ve světě a zkoumat otázky identity, svobody, smyslu a smrti.

Medard Boss (1903–1991) - švýcarský psychiatr a psychoterapeut, kontaktoval Martin Heideggera a společně s ním několik let rozvíjeli Daseinsanalýzu.

Existenciální psychologie - Daseinsanalýza

Daseinsanalýza se soustředí na hlubší porozumění lidské existence (Dasein) a existenciálních otázek, zdůrazňuje individuální prožívání a vztah jednotlivce ke světu. Boss se snažil propojit filozofii s psychoanalýzou, kladl důraz na kontext a životní zkušenosti pacienta. Tento přístup ovlivnil existenciální terapii a psychologii, posilující pochopení lidského bytí, smyslu života a důležitost individuálních existenciálních aspektů pro terapeutický proces.

Daseinanalýza se od klasické psychoanalýzy Freuda a Junga odlišovala například odlišnou prací se sny. Daseinanalýza odmítá hledání skrytých významů snových symbolů. Snové obrazy jsou spíše vnímány jako mentální fenomény, jejichž význam je daný a zřejmý.

Hlavní představitel existenciální psychologie - Viktor E. Frankl

Viktor E. Frankl (1905-1997) - rakouský neurolog a psychiatr, zakladatel logoterapie, která je součástí existenciální psychologie. Jeho práce byla hluboce ovlivněna jeho vlastními zkušenostmi a přežitím holokaustu během druhé světové války.

V. Frankl je někdy také označován za 3. Vídeňskou školu. Po Freudovi a jeho „touze po slasti“ a následně po Adlerovi a „touze po moci“, přichází Frankl s „touhou po smyslu“.. resp. „vůlí ke smyslu“.

Logoterapie - existenciální terapie

Logoterapie je forma existenciální terapie, která se zaměřuje na hledání smyslu a účelu v životě jednotlivce. Logoterapie zdůrazňuje, že touha po smyslu je základním lidským motivem. V. Frankl tvrdil, že i v nejtěžších situacích, jako byl holokaust, mohli lidé nalézt smysl a naději, což jim pomáhalo přežít a zotavit se.

Logoterapie je přístup k terapii, který se snaží nalézt cestu z tzv. existenciální frustrace. Termín "Logos" v tomto kontextu označuje zejména „smysl a význam“. Existenciální frustrace vzniká, když jedinec ztratí dosavadní smysl života, což se může stát například při ztrátě zaměstnání či rozchodu s blízkou osobou. Tato frustrace může vést až k neuróze či depresi.

Nedělní neuróza – V. Frankl zavádí také pojem "Nedělní neuróza", neboli existenciální vakuum. Tento stav se projevuje po skončení běžné pracovní činnosti, kdy člověk uvidí vlastní vnitřní prázdnotu. To pak může být základem pro sebevraždu, a to obzvláště u zdánlivě úspěšných a zámožných jedinců. Smysl svého života může člověk nalézt v:

1. vykonání činu – myšleno činy, které nejsou zaměřeny na vlastní já, ale přesahují jej, jsou zaměřeny na ostatní (např. učitel nachází vyšší smysl ve vzdělávání žáků, vědec ve vynalezení nového léku a pomoci lidstvu, apod.)
2. prožití hodnoty – skutečné povznášející zážitky, které člověka obohacují (nejhodnotnější zážitek a hodnota je láska)
3. utrpení – to je součástí života každého z nás. I když je člověk v bezvýchodné situaci, vždy má možnost jej naplnit v morální vítězství (např. i v nevyléčitelné nemocí lze za jistých okolností nalézt smysl)

Na tento koncept navazuje Franklova Triáda existenciálních hodnot, která se skládá z tvůrčího úsilí (tvorba a výkonnost), zážitkových hodnot (láska, krása, umění) a hodnotného postoj k utrpení (nepřekonatelné situace).

Celkově se logoterapie zaměřuje na hledání významu a smyslu života, což je klíčovým prvkem pro překonání existenciálních frustrací a dosažení psychické pohody.