Zátěžové situace, agresivita a agrese
Zátěžové situace
Člověk se denně potýká s přiměřeně náročnými problémy a v případě nepříjemných událostí dokáže svou vrozenou agresivitu zvládnout. Nicméně různí lidé reagují na nepříjemné situace různě, největší rozdíl se pak projeví v případě nadměrné zátěže (stresové situace). Vývojově počáteční reakce na zátěž jsou útok nebo útěk, popřípadě znehybnění ("mrtvý brouk" splývá s prostředím). Formou útoku je pak právě agresivita, hostilita, agrese, negativismus, introverze, egocentrismus...
Agrese
Agrese je chování, které vědomě a se záměrem (úmyslně) ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agresí není přemýšlení o negativním činu. Rozeznáváme více typů agrese:
- z hlediska formy: myšlenková, verbální, fyzická
- z hlediska povahy a kontextu příčin: afektivní, instrumentální + nově šikanování
- z hlediska zaměření: proti osobám, věcem, nebo na jiný objekt, než který byl spouštěčem
Afektivní (hostilní, impulzivní, emocionální) agrese má reaktivní charakter, obvykle není plánovaná - vzniká vyprovokováním (často nezáměrným). Instrumentální agrese má proaktivní charakter, je vedlejším produktem při dosahování jiných neagresivních cílů (snaha vyhrát - zraním soupeře aby neskóroval). Šikanování, tyranizování a obtěžování (bullying, mobbing, harrasment) jsou relativně nové typy agrese, typickým znakem je nerovnost v síle tyranizátora a oběti.
Agresivita
Agresivitu klasifikujeme jako vnitřní pohotovost jednat útočně (rys osobnosti). Je to sklon (tendence) k útočnému jednání, které se transformuje do různých podob. V přírodě je to vlastně přirozená a nutná vlastnost živočichů, aby přežili. Agresivita je způsob reakce na podkladě strachu, přání (frustrace, žádosti), heredity (dědičnosti), opuštění nebo tyranie.
Agresivita se často prolíná s asertivitou - sebeprosazováním při dosahování svých cílů. V podobných souvislostech se používá též termín hostilita - nepřátelský postoj vůči lidem obecně.
