Humanistická psychologie

Humanistické psychologie - polovina 20.století v USA

Humanistická psychologie je směr psychologie, který se vyvinul v polovině 20. století jako reakce na behaviorismus a psychoanalýzu, které byly v té době dominantními směry v psychologii. Humanistická psychologie byla silně ovlivněna prací Abrahama Maslowa a Carla Rogerse, kteří byli klíčovými postavami v tomto směru.

Klíčové koncepty humanistické psychologie

Humanistická psychologie zdůrazňuje pozitivní aspekty lidského chování a zkušenosti, jako je sebeaktualizace, svoboda a kreativita. Klíčové koncepty zahrnují:

1. Sebeaktualizace: Centrálním pojmem je sebeaktualizace - proces, kterým se jedinec stává nejlepší verzí sám sebe, dosahuje svého potenciálu a rozvíjí své schopnosti.
2. Maslowova hierarchie potřeb: Psycholog Abraham Maslow navrhl hierarchii potřeb, kde se postupně uspokojují fyzické, bezpečnostní, sociální, sebeuznání a sebeaktualizační potřeby.
3. Empatie a porozumění: Humanistická psychologie zdůrazňuje empatii a porozumění jako klíčové pro vytváření pozitivních mezilidských vztahů a podporu jednotlivců.
4. Holistický přístup: Zaměřuje se na celistvost člověka, jeho tělo, mysl a ducha. Podporuje integraci a harmonii v životě jedince.
5. Rozvojová orientace: Humanistická psychologie se soustředí na růst, rozvoj a vzdělávání, aby se jednotlivci mohli stát lepšími verzemi sami sebe.

Představitelé humanistické psychologie

Abraham Harold Maslow (1908-1970)

Maslow je známý díky Maslově hierarchii potřeb, která popisuje lidské potřeby a motivace, a konceptu sebeaktualizace, kde se jedinec snaží dosáhnout svého maximálního potenciálu.

1. Fyziologické potřeby: Základní potřeby jako jsou potrava, pitná voda, spánek, pohlavní reprodukce a další biologické požadavky.
2. Bezpečnost a jistota: Potřeba bezpečí, stability, ochrany před nebezpečím, právního pořádku, ale také zabezpečení finančního a fyzického.
3. Sociální potřeby: Potřeba přátelství, příslušnosti, lásky a spolupráce s ostatními lidmi.
4. Uznání a sebeuznání: Vnímání vlastní hodnoty, úspěchu, uznání ostatními a sebepojetí.
5. Sebeaktualizace: Potřeba dosáhnout vlastního potenciálu, naplňování vlastních schopností, realizace osobních cílů a vyjádření kreativity.

Maslowova práce byla založena na přesvědčení, že lidé mají vrozený potenciál stát se nejlepší verzí sebe sama, a že tuto cestu je možné dosáhnout pouze tehdy, když jsou uspokojeny jejich základní potřeby. Jeho teorie ovlivnila mnoho oblastí, včetně vzdělávání, managementu, sociologie a dalších.

Carl Rogers (1902–1987)

Americký psycholog a psychoanalytik, zakladatel přístupu známého jako klientsky orientovaná terapie či terapie zaměřená na klienta (v originále Person–Centered Therapy, zkráceně PCT). Byl jedním z průkopníků humanistické psychologie a významným teoretikem v oblasti klinické psychologie.

Klientsky orientovaná terapie, známá také jako Rogeriánská terapie, se zaměřuje na význam pozitivního vztahu mezi terapeutem a klientem. Rogers zdůrazňoval tři základní terapeutické komponenty, které jsou důležité pro úspěšnou terapii:

1. Empatie: Schopnost vcítit se do pocitů a perspektivy klienta, což pomáhá vytvořit hlubší porozumění jeho situaci.
2. Bezpodmínečné přijetí (akceptace): Poskytování bezpodmínečného pozitivního hodnocení klientových prožívání a projevů, což pomáhá vytvořit atmosféru důvěry a podpory.
3. Kongruence (autenticita): Schopnost terapeuta být otevřený, upřímný a autentický (takový, jaký ve skutečnosti je) ve vztahu k klientovi, což přispívá k většímu porozumění a důvěře.

Rogers byl také významným průkopníkem teorie seberealizace, která zdůrazňuje potenciál každého jednotlivce k dosažení osobního rozvoje a plného využití svých schopností. Věřil, že v bezpečném a podpůrném prostředí terapie může klient dosáhnout lepšího porozumění sám sobě, což vede k pozitivním změnám ve svém životě.

Rollo R. May (1909-1994)

Rollo R. May byl americký existenciální psycholog a autor vlivné knihy Love and Will (1969). V této knize používá termín „daimon“. May definuje “daimon” jako jakoukoli přirozenou funkci, která má moc ovládnout celou osobu. Daimon může zahrnovat nižší potřeby, jako je jídlo a sex, stejně jako vyšší potřeby, jako je láska. Podle Maye je daimon jakýmkoli jevem, který může ovládnout osobu, situaci, kterou označuje jako daimonickou posedlost. Když je rovnováha mezi daimony narušena, měly by být považovány za "zlé". Naopak sladění a harmonizace vůle a lásky (daimonů) je projevem naší zralosti a měli bychom proto o tuto harmonii usilovat.

„Daimonická je naléhavá potřeba každé bytosti potvrdit sebe sama, prosadit se, udržovat se a růst. Daimonické se stává zlým, když uzurpuje self jako celek bez ohledu na jeho integraci nebo na jedinečné utváření touhy ostatních a na jejich potřeby integrace. Projevuje se jako excesivní agrese, nepřátelství, krutost – tedy jako věci, které nás na nás nejvíc děsí, a které – kdykoliv je to možné – vytěsňujeme, nebo, což je pravděpodobnější, promítáme na ostatní. Jsou však odvrácenou stranou téže asertivity, která posiluje naši tvořivost. Celý život je proudění mezi těmito dvěma aspekty daimonického.“ (May, 1969).

Humanistická vs. existenciální psychologie

Existenciální a humanistická psychologie, oba významné směry 20. století, zdůrazňují individuální zkušenost, svobodu, smysl života a lidskou autonomii. V Evropě se rozvíjí existenciální psychologie, inspirovaná díly Kierkegaarda, Heideggera a dalších, zatímco v Americe vzniká humanistická psychologie. Tyto směry jsou si podobné, avšak existují významné rozdíly. Vice o těchto rozdílech naleznete v sekci Existenciální a humanistická psychologie.