Soustava kosterní a svalová - stavba a funkce, dělení. Stavba a funkce kůže.

Kosterní (opěrná) soustava

Základem kosterní soustavy je kostra, která tvoří pevnou oporu těla, je pasivním hybným aparátem a funguje jako ochranný obal pro jiné orgány (lebka, hrudník). V dospělém lidském těle nalezneme více než kostí. Kromě kostí do soustavy patří též vazivo (vazy - spojují kosti, šlachy - spojují kosti a svaly) a chrupavky.

Kost se skládá ze tří částí: okostice, kostní tkáně (hutná a houbovitá) a kostní dřeně. Kost vzniká z chrupavky nebo vaziva tzv. osifikací (kostnatěním), do délky roste díky růstovým chrupavkám, do šířky pomocí okostice.

Kosti jsou navzájem spojeny pohyblivě - kloubem (kloubní hlavice a kloubní jamka) nebo jedním z nepohyblivých spojení:

1. vazivo (švy lebečních kostí)
2. chrupavky (stydká spona spojující vpředu pánevní kosti nebo žebra a hrudní kosti)
3. kostní tkáně (spojení sedací, stydké a kyčelní kosti v kost pánevní, kost křížová)

Dělení kostry

Kostra lidského těla se dělí na kostru osovou (lebka, páteř a kostěný hrudník) a kostru končetin.

• Lebka je tvořena částí mozkovou (temenní, spánková, čelní, týlní, klínová a čichová kost) a obličejovou (horní a dolní čelist, lícní, nosní a slzní kost, radličná a patrová kost). K lebce se přiřazuje ještě jazylka uložená pod dolní čelistí, kterou na svém místě drží jen dlouhé vazy.
• Páteř se u člověka přizpůsobila vzpřímenému držení těla a má dvojí esovité zakřivení. Páteř je složená z 33 až 34 obratlů - 7 krčních obratlů, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových obratlů srostlých v křížovou kost a 4-5 kostrčních obratlů srostlých v kostrč. Na hrudní obratle je napojeno 12 párových žeber.
• Kosti horních i dolních končetin jsou ke kostře páteře připojeny kostmi tvořícími pletence - lopatkovým (klíční kost, lopatka) resp. pánevním (pánevní a křížová kost). Volnou horní končetinu pak tvoří: kost pažní, vřetení a loketní, 8 kůstek zápěstních, 5 kůstek záprstních a 14 článků prstů. Volná dolní končetina je pak tvořena: stehenní kostí, kostí lýtkovou a holenní a kostrou chodidla - 7 kůstek zánártních (největší je pata), 5 kůstek nártních a 14 článků prstů.

Svalová (pohybová) soustava

Kosterní (příčně-pruhované) svaly umožňují pohyb celého těla či jeho jednotlivých částí. Pohybovou aktivitu orgánů zajišťují svaly hladké, pohyb krve v cévní soustavě zprostředkuje činnost srdečního svalu. Sval se skládá ze svazků svalových vláken (0,5 až 20 cm dlouhé buňky), které v sobě mj. obsahují větší počet jader, mitochondrií ale hlavně kontrakce schopných myofibil. Ty jsou složeny ze 2 bílkovinných vláken - myozin (silné filamenty) a aktin (slabé filamenty).

Vlastnosti svalové tkáně jsou:

• excitabilita (dráždivost) – schopnost přijímat podněty a reagovat na ně
• elasticita – schopnost návratu do výchozího stavu
• kontraktilita – schopnost generovat sílu prostřednictvím zkrácení

Svaly můžeme dělit dlě několika kritérií:

• funkce - ohýbače (flexory), natahovače (extenzory), přitahovače (adduktory), odtahovače (abduktory), svěrače (sfinktery), rozvěrače (dilatátory)
• směr svalových snopců - přímé, příčné, podélné, šikmé
• umístění - svaly hlavy, krku, hrudníku, břišní, pánevní, zádové, svaly horních a dolních končetin
• počet hlav - dvojhlavý, tříhlavý, čtyřhlavý

Princip svalové kontrakce

Kontrakce vzniká podrážděním nervového vlákna, ve svalovém vlákně se uvolní Ca a dojde k reakci mezi myozinem a aktinem. Aktin se zasouvá do myosinu, čímž se zkracuje délka myofibrily. K relaxaci (natažení) svalu dochází naopak při snížení koncentrace Ca (jeho navázáním zpět). Při nadbytku či nedostatku Ca se dostavuje svalová křeč.

V klidovém stavu svaly spotřebují cca 9 litrů vzduchu za hodinu, při maximálním výkonu až 10x více. V tu chvíli ale cévní systém nezvládne dostatečně zásobovat tělo kyslíkem a svaly pracují na kyslíkový dluh. Při něm vzniká kyselina mléčná (laktát), která způsobuje svalovou únavu a bolest.

Stavba a funkce kůže

Kůže je označována jako největší plošný orgán lidského těla - v průměru pokrývá plochu 1,5-1,8 m². Mezi základní funkce kůže patří:

• ochranná funkce - před mechanickými, chemickými a bakteriálními vlivy
• vylučovací (sekreční) funkce - mazové a potní žlázy, vylučování keratinu (mech. odolnost) a melaninu (pigment)
• termoregulační funkce - vliv prokrvení na výdej tepla, zrohovatělá kůže chrání před tepelnými ztrátami
• funkce smyslového vnímání - mechanické, tepelné a bolestivé podněty
• dýchací funkce

Kůže se skládá ze tří vrstev:

1. povrchová pokožka (epidermis) - skládá se z několika vrstev plochých buněk, které na povrchu odumírají, rohovatí a olupují se; buňky hlubších vrstev pokožky obsahují pigment melaninu
2. škára (corium) - skládá se z vazivových buněk a elastických vláken (kolagen, elastin), obsahuje tukové buňky, mazové a potní žlázy a buňky vlasových váčků (vlasy a chlupy)
3. podkožní vazivo - je tvořeno sítí kolagenních a elastických vláken, mezi nimiž jsou kromě vazivových buněk hojně ukládány i tukové kapénky (tuková tkáň)

Mazové žlázy jsou uloženy vedle pochev vlasů či chlupů, chrání proti suché pokožce, chybějí v kůži dlaní a chodidel. Potní žlázy ústí samostatnými vývody na povrch kůže, nejvíce se vyskytují na dlaních, chodidlech, na čele a v podpaží. Pachové potní žlázy produkují aromatické látky, nacházejí se v podpaží a u pohlavních orgánů (sexuální význam zejména u živočichů).