Zakladatelé samostatné psychologie

Počátky psychologie

Psychologie existovala jako součást filozofie již od jejího počátku. Již řecký filozof a lékař Hippokrates (460-370 př.n.l) položil základní kameny psychologie temperamentu, když definoval 4 základní tělní tekutiny: sanquis (krev), cholé (žluč), melancholé (černá žluč) a flegma (sliz). Nadbytek některé z těchto životních šťáv pak ovlivňuje temperament člověka. Hippokrates tak rozlišuje 4 druhy temperamentu: Sangvinik, cholerik, flegmatik a melancholik.

Různé další celky z psychologie můžeme nalézt nejen ve starém Řecku, ale také v Egyptě atd.

Vznik vědecké psychologie

Počátek vědecké psychologie je obvykle datován rokem 1879, kdy německý lékař, filozof a psycholog Wilhelm Maximilian Wundt (1832 - 1920) založil na univerzitě v Lipsku 1. psychologickou laboratoř. Předmětem jeho bádání byla zpočátku především psychofyzika, zaměřoval se primárně na smysly - především zrak. Dále se svými spolupracovníky zkoumal i pozornost, emoce a paměť. Wundt se ve svém zkoumání opíral především o introspekci.

Introspekce - porovnávání a zaznamenávání povahy svého vlastního cítění. Introspektivní metoda byla přejata z filozofie, Wundt ji však obohatil o novou dimenzi - experimenty.

Wundtovy experimenty

Wund při experimentech měnil fyzikální vlastnosti podnětu a pozoroval reakce. Pro dokreslení uvádíme příklady jeho experimentů:

• Wundt se svými studenty tráví hodiny posloucháním metronomu. Uvádí jej do pochodu v různých rychlostech, posluchači důkladně zkoumají své pocity a zaznamenávají své vědomé reakce. Popisují co je jim příjemné, nepříjemné atd. (Například že rychlé údery navozují pocit vzrušení zatímco pomalé údery uklidňují. Před každým ťuknutím pak pociťují mírné pocity napětí a pocity úlevy po něm...)
• Wundt se také zaměřoval na vyvolávání a měření nejrůznějších duševních procesů. Například zvolil 4 různé barvy, přičemž každá z nich vyžadovala po probandech jinou reakci. Wundt následně měřil čas reakce.
• Další z mnoha Wundtových studií se zaměřovala na hranice mezi percepcí a apercepcí. V tomto případě ukazuje experimentátor probandovi na kratičký moment (v otáčivém bubnu) skupinu písmen nebo slov. Subjekt ji percipuje (zaznamená do periferního vědomí, aniž by měl čas je rozeznat) a následně některé z nich apercipuje (vědomě si je zapamatuje a rozpozná). Veliký objev bylo zjištění velikosti rozsahu pozornosti - většina probandů apercipovala a jmenovala 4-6 písmen.