Etapy psychického vývoje: prenatální období, novorozenec, kojenec. Psychologická charakteristika těchto období, jejich význam pro další vývoj
Prenatální období
Prenatální období zahrnuje dobu od početí po narození dítěte, trvá přibližně 40 týdnů (9měsíců) a může být rozděleno do tří etap:
- oplodnění a vytvoření zárodku (cca první tři týdny)
- embryonální období (4.-12. týden) - vytvoření základů orgánů, přičemž zárodek je velmi citlivý na faktory narušující vývoj orgánů nebo jejich funkce
- fetální období (od 12. týdne do porodu) - orgány jsou vyvinuty a začínají plnit své funkce
Ačkoli matka ještě nic nevnímá, již na začátku fetálního období (3. měsíc) plod hýbe horními i dolními končetinami, otvírá a zavírá ústa a objevují se úchopové pohyby. Zhruba v 6 měsících po početí dítě reaguje na akustické podněty. Interakce matky a dítěte tedy začíná již v době těhotenství. Na fyziologické úrovni je vzájemná komunikace zprostředkována krví, psychicky pak matka stimuluje dítě svým hlasem (novorozené dítě pozná hlas své matky), pohyby či svým psychickým rozpoložením (přes biochemickou odezvu skrze krev).
Novorozenec
Jako novorozenecké období se označuje první měsíc života, kdy se dítě nalézá ve zcela odlišném prostředí (zrakové
podněty, hlasité zvuky, doteky, zemská přitažlivost a nárazy) - proto je toto období též často nazýváno
adaptačním. Novorozenec je vybaven vrozenými (nepodmíněnými) reflexy, které mu
adaptaci umožňují (hledací, sací, vyměšovací, obranné či úchopové) a nedovede soustředit pozornost po dobu delší než
jen několik vteřin. Zraková pozornost může být prodloužena či obnovena předložením nového podnětu. Stejně jako
zrak je vyvinut i sluch (hlas matky), hmat (preference tepla),
čich (dítě pozná matku čichem) a chuť.
Novorozenec rozlišuje jen dvě emoce - příjemnou a nepříjemnou, a tím aktivně ovlivňuje prostředí a zapojuje se do sociální interakce (např. napodobuje jednoduché mimické výrazy). Součinnost a nerozdělená pozornost dospělého (zejména matky) je tedy pro vývoj a proces učení klíčová. Přitom je důležitější kvalita interakcí nad jejich kvantitou. Nejdůležitější charakteristikou kvalitní interakce je kontingentní (okamžitá) reakce matky na projevy dítěte a konzistence její péče (dlouhodobý aspekt).
Spánek novorozence je rozdrobený do kratších časových úseků a trvá přibližně 20 hodin denně. Během dne tak můžeme pozorovat
6 behaviorálních stavů dítěte (dle T. B. Brazeltona):
- Hluboký spánek - pravidelný dech, zavřené oči, nízký svalový tonus
- Lehký spánek (REM fáze) - nepravidelný dech, lehce pootevřené oči, nahodilé záškuby
- Dřímota - přechodný stav mezi spánkem a bděním
- Klidný bdělý stav - jasný pohled, dítě se dívá a poslouchá, nízká úroveň aktivity - zde probíhá zapojení do sociální interakce
- Aktivní bdělý stav - otevřené oči, značné pohyby končetin, krátké hlasové projevy
- Pláč - velká pohybová aktivita, vysoké svalové napětí, pláč
Kojenec
Jako kojenecké období se označuje první rok života, přičemž se jedná o rozhodující období
pro další vývoj. Z přísunu dostatečného množství podnětů si dítě odnáší zkušenosti
(pozitivní i negativní), které determinují základy jeho budoucích postojů k sobě a okolnímu světu
(např. pokud rodič neustále dítě opravuje, jak si má hrát s hračkou, vytváří mu pocit nešikovnosti a méněcennosti,
zanedbávání dítěte má pak za důsledek deprivaci potřeb,...)
Převážné množství informací získává dítě stále ještě pomocí zraku (v půl roce zaostří předměty na 1 metr,
v novorozeneckém období to je jen cca 25 cm). Postupně se zlepšuje i úchop - dítě bere věci mezi palec a
ukazovák (tzv. klešťový úchop) a v neposlední řadě i motorické schopnosti (účelné pohybování rukama, sezení,
lezení, chůze). Motorika tak úzce souvisí s rozvojem poznávání (dítě má více dostupných podnětů) a s
osamostatňováním se.
Dominantním komunikačním prostředkem je stále pláč (dítě se již naučilo, že přináší pozornost matky a okolí),
přidává se ještě broukání a úsměv (4. měsíc). Obojí upoutává pozornost, evokuje reakce a je předznamenáním řeči
(žvatlání). Kolem 9. měsíce věku již dítě rozumí jednoduchým slovům, hromadí je v pasivní slovní zásobě a na konci kojeneckého
období již přicházejí první smysluplná slova.
Ke konci kojeneckého období též dochází k uvědomování vlastní identity a integrity. Začíná se projevovat
separační úzkost (z odloučení) a strach z cizích lidí. Jedná se o období důležité pro psychický vývoj (v oblasti emocí,
sebepojetí, sebedůvěry,...), přičemž pro správný vývoj je nejdůležitější zabezpečit dítěti základní potřeby -
potřebu jistoty a bezpečí (vřelé, laskavé a stálé sociální prostředí).
